Kryty v Divišově čtvrti

Historie

Na dolním konci Divišovy čtvrti, pojmenované po vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi a vzniklé na začátku 20. století jako dělnická kolonie nedaleké Porgesovy a později Královopolské strojírny, je v nevelkém kopci vyražen systém štol civilního krytu, který měl sloužit jako skrýš při náletech spojenců na strojírnu na konci 2. světové války.

Popis

V současnosti (2014) je hlavní vstup do krytů, obrácený směrem ke strojírně, jež je dnes ovšem ukryta za mohutným náspem dráhy z konce 50. let 20. století, zasypán částečně úmyslně a částečně vlivem eroze nesourodé horniny mohutným kuželem štěrku a písku. Na vrcholu kužele při skalní stěně se nachází asi 5 m hluboká jáma ve tvaru obráceného kužele s velmi strmými stěnami, kterou je obtížné sestoupit k samotnému vstupu v podobě úzké a stále se zasypávající plazivky a ještě těžší vystoupit zpět nahoru. Vchod je nebezpečný právě díky strmé hradbě štěrku, který neustále padá dolů a zužuje prostor plazivky a to tím více, čím více se snaží člověk vyškrábat z otvoru ven.

Vstup do bývalých krytů vede těsnou plazivkou na dně mravkolví jámy, která spolehlivě odrazí klaustrofobiky. Za vchodem lze narazit na pozůstatky občasných obyvatel štol z posledních let.

Asi největší zajímavostí krytů a překvapením pro návštěvníky jsou poměrně zachovalé pozůstatky úzkokolejné drážky, která sloužila pravděpodobně především pro samotnou ražbu štol.

Na koleje lze narazit na mnoha místech, často jsou ale skryty pod mohutným nánosem kamení z rozpadajících se stěn a stropů chodeb.

Chodby o přibližně čtvercovém průřezu a rozměrech cca 3 m × 3 m měly původně pravděpodobně tvořit přibližně čtvercovou síť, ze které v současnosti existuje jeden čtverec a z jeho vrcholů vybíhající slepé štoly. Ve většině štol lze najít pozůstatky průmyslové drážky o rozchodu 600 mm, jejímž účelem byl pravděpodobně odvoz materiálu při samotné ražbě a neměly být používány pro samotnou výrobu, která v kryty nebla plánována. Koleje jsou ve stavu od nezměněného od dob stavby až po vytrhané a opřené o setěny krytu.

Chodby nejsou zvlášť spletité, přesto systém obsahuje jeden okruh a řadu odboček, ve kterých se lze zamotat.

Kryty měly rovněž zadní východ, který však byl nejspíš v nedávné době zasypán žel dosti nevábnými odpadky, navíc ve sklonu jenž výrazně ztěžuje případnou možnost prokopání závalu.

Společná fotografie pátracího týmu u bětonové stěny oddělující chodbu se zasypaným zadním východem od zbytku stěn. Výzdoba je autentická.

Nejvzdálenější část krytu je přehrazena masivní betonovou stěnou, která měla pravděpodobně odolat tlakové vlně, která by se v případě těžkého bombardování šířila od hlavního vstupu a která odděluje zbytek chodby od zadního východu, jež ústil na povrch pravděpodobně ve vyšších partiích krajiny za továrnou. V roce 2014 však je vchod neproniknutelně zasypán z povrchu mělkou vrstvou komunálního odpadu, kterou prorůstají kořeny stromů.

V celém krytu jsou patrné známky občasného obývání, stará postel, sedačky, nádobí aj.

Poslední pohled na koleje a úvaha nad tím, jaké by to bylo, kdyby se podobně velký kámen ze stropu uvolnil právě teď.

Detail masivní betonové zdi oddělující nejvzdálenější část chodeb se zadním východem od zbytku krytů.

Zdroje

1. Flodrová, M.; Galasovská, B., Seznam ulic města Brna. Archiv města Brna: Brno, 1982; Vol. 1, p 219.